Nedělní inkoust: Sléz maurský aneb kdo rozhoduje, jakou má barva barvu?

Květy slézu maurského jsou nepřehlédnutelné, a když se na ně podíváte zblízka, zdá se, že o jeho barvě nemůže být pochyb. Jsou výrazně purpurové až fialové, s tmavými žilkami vedoucími od středu k okrajům okvětních lístků.

Jenže potom květy vložíte do vody a fialová se začne měnit. Výluh může být modravý, růžovofialový nebo našedlý. Na papíře vypadá jinak než ve skleničce a po zaschnutí se promění znovu.

Sléz maurský je krásnou připomínkou, že nemusíme mít všechno pod kontrolou a předem znát správný výsledek.

A jakou barvu má teda sléz doopravdy?

To záleží na tom, s čím se potká.

Rostlina, která dala barvě jméno

Jen málokterá rostlina se může pochlubit tím, že po ní lidé pojmenovali barvu. Sléz mezi ně patří.

Francouzské slovo mauve znamená sléz a postupně se začalo používat také pro jemný odstín mezi fialovou, růžovou a modrou. Právě z něj vzniklo i dnešní označení barvy mauve.

Když se však podíváte na různé fotografie, vzorníky a látky označené tímto názvem, zjistíte, že mauve není jeden přesně daný odstín. Někde připomíná zaprášenou růžovou, jinde světlou fialovou a někdy se posouvá téměř k modrošedé.

A podobně nerozhodně a nebo spíše svobodně, se chová také inkoust ze slézu.

Purpurová barva květu ještě neznamená purpurový inkoust

Květy slézu maurského obsahují ve vodě rozpustná přírodní barviva ze skupiny antokyanů. Ta citlivě reagují na prostředí, ve kterém se nacházejí, a proto se výsledná barva může měnit podle kyselosti vody, teploty i dalších přidaných látek.

Proto nestačí říct: „Vezmu fialový květ a vyrobím z něj fialový inkoust.“

Výslednou barvu ovlivňuje například:

● složení a kyselost vody,
● teplota při přípravě,
● délka louhování,
● stáří a množství květů,
● kyselost nebo zásaditost přidaných látek,
● druh a savost papíru,
● světlo, vzduch a čas.

Dokonce i inkoust, který ve skleničce vypadá výrazně modrofialově, může na papíře vytvořit mnohem jemnější růžovou nebo šedofialovou stopu. Na savém papíře se rozběhne do stran, na hladkém zůstane déle na povrchu. Po zaschnutí může zesvětlit a za několik dní se znovu nepatrně proměnit.

Není to chyba v receptu. Je to přirozená vlastnost rostlinné barvy.

Kdo tedy rozhoduje, jakou má přírodní barva barvu?

Na první pohled by se mohlo zdát, že barvu určuje rostlina. Ve skutečnosti ji ale rostlina pouze nabízí jako jednu z možností.

To, jaký odstín nakonec uvidíme, ovlivňuje květ, voda, nádoba, teplota, papír i to, co do inkoustu přidáme.

A právě v tom mě přírodní inkousty tolik baví.

Když si koupíte hotovou barvu, najdete na obalu její název a často také číslo odstínu. Výrobce se snaží, aby další balení vypadalo pokud možno stejně.

U přírodního inkoustu takovou jistotu nemáme. I když použijeme stejnou rostlinu a zopakujeme stejný postup, výsledek se může trochu lišit. Nepracujeme s přesně namíchaným odstínem, ale s živým materiálem, který reaguje na okolní podmínky.

Nemusíme proto pokaždé dosáhnout stejné barvy. Můžeme sledovat, jaká vznikne právě dnes.

Malý pokus se slézovým inkoustem

Když výsledek nevypadá podle očekávání

Možná jste čekaly sytou fialovou a na papíře se objeví spíš jen šedomodrá stopa. Nebo se vám nejvíc zalíbí růžový vzorek, který měl být původně jen pokusem.

U přírodních inkoustů se učíme nechat výsledek chvíli otevřený, nemusíme mít předem jasno, jak bude obrázek vypadat. Nemusíme barvu přimět, aby přesně odpovídala květu. A nemusíme pokus označit za nepovedený jen proto, že vzniklo něco jiného, než jsme očekávaly.

Místo otázky „Povedlo se mi to?“ nebo “Je to hezké?” se můžeme spíš zeptat:

Co mi dnes sléz ukázal?

Možná jemnou fialovou. Možná růžový okraj kolem modré skvrny. Možná barvu, kterou ani neumím přesně pojmenovat.

I to je výsledek.

Přírodní barva není hotová věc. Je to setkání

Sléz maurský nám dnes ukázal, že přírodní barva není v květu jako hotový odstín, který stačí vytáhnout a přenést na papír.

Vzniká až ve chvíli, kdy se rostlina potká s vodou, teplem, vzduchem, papírem a naším způsobem práce.
A dál se proměňuje i poté, co si myslíme, že je obrázek hotový.

A možná právě proto se sléz nedá snadno zařadit do jedné barevné škatulky. Jednou ukáže fialovou, podruhé růžovou, někdy modrou nebo i zelenou. Občas se také objeví odstín, který ani neumíme pojmenovat.
A tím nám zároveň otevírá prostor pro experimentování. Stačí si připravit malý vzorek papíru, udělat několik stop a jednoduše se dívat, jak se tentokrát vybarví.

Protože v Inkoustovně nehledáme jediný správný odstín, ale učíme se objevovat barvy, které by bez našeho pokusu zůstaly v rostlinách skryté.

---

Chcete si vyrobit svůj první přírodní inkoust a hned s ním začít tvořit?

V malém tvůrčím workshopu První přírodní inkoust za 20 minut proměníte obyčejné cibulové slupky ve vlastní inkoust a krok za krokem si vyzkoušíte, co dokáže na papíře. Nepotřebujete umět kreslit ani shánět zvláštní pomůcky. Stačí cibulové slupky, pár minut a chuť udělat první malý pokus.

→ Chci objevit svůj první přírodní inkoust