Nedělní inkoust: Jak si uchovat barvy z přírody na zimu

Na podzim ještě můžeme najít venku spoustu materiálu pro barevné pokusy.
Poslední květy, listy, plody, šišky… A možná vás při jejich sbírání napadne:

Jak si trochu těch barev schovat na dobu, kdy už příroda odpočívá?

Nabízí se připravit víc inkoustu a naplnit si lahvičky do zásoby.
Jenže domácí přírodní inkoust není barva, kterou můžeme odložit na několik měsíců do police. Ale vlastní barvy si na zimu uchovat můžeme. Jen je nemusíme skladovat všechny jen v tekuté podobě.

Někdy je výhodnější schovat si rostlinu, jindy suchý pigment a někdy už hotovou barvu v malé akvarelové pánvičce.

Proč domácí inkoust nevydrží věčně

Přírodní inkoust, který si připravíme výluhem nebo povařením rostlin, obsahuje vodu, barviva a další látky uvolněné z rostlinného materiálu. Není to jen „barevná voda“. Bez vhodné konzervace se v něm můžou množit mikroorganismy. Může začít kvasit nebo plesnivět. Zvlášť náchylné bývají inkousty z dužnatých plodů, jako jsou třeba bezinky.

Skladováním v lednici můžete použitelnost tekutých inkoustů prodloužit, ale ani to vám nezaručí jejich neomezenou trvanlivost. Při delším uchovávání může postupně slábnout nebo měnit odstín také samotné barvivo. Například antokyany, které dávají mnoha květům a plodům červené až fialové zbarvení, jsou citlivé na podmínky prostředí, včetně teploty, světla a pH. Inkoust může být bez plísně, a přesto už mít úplně jiný odstín než v den, kdy jsme ho připravili.

Pro všechny domácí inkousty nejde stanovit jednu dobu spotřeby. Záleží na rostlině, způsobu přípravy, přísadách i skladování. Proto je dobré si na lahvičku označit datum výroby a poznámky z vlastního pozorování.

Co udělat, aby inkoust vydržel co nejdéle

Jako základ domácí péče doporučuji několik jednoduchých návyků:

• Připravujte menší množství. Zvlášť když ještě nevíte, jak se konkrétní inkoust při skladování osvědčí.
• Používejte čisté lahvičky, víčka i pomůcky. Inkoust důkladně přefiltrujte, aby v něm zbytečně nezůstávaly kousky rostlin. Filtrace ho ale nesterilizuje.
• Skladujte ho dobře uzavřený v lednici. Lahvičku označte jako výtvarný materiál a oddělte ji od potravin.
• Na malování si odlijte jen malou dávku. Do zásobní lahvičky nenamáčejte používaný štětec a zbytek z pracovní mističky do ní nevracejte.
• Připište rostlinu, datum a přísady. Pokud používáte modifikátory, oddělte si pro ně menší vzorky. Lépe pak poznáte, co se během skladování změnilo.
  

Já přidávám k prodloužení trvanlivosti do každé skleničky pár kapek hřebíčkového oleje, ale ani to nezaručí dokonalou trvanlivost každého domácího výluhu. Když už inkoust viditelně plesniví, neobvykle smrdí nebo samovolně pění a kvasí, doporučuji ho vyřadit.

A pokud si chcete uchovat barvy na zimu, nemusíte spoléhat jen na tekutý inkoust v lahvičce, ale můžete využít i další možnosti.

1. Usušte si rostliny a inkoust připravte až v zimě

Tohle je nejjednodušší cesta. Schováte si rostlinu a barvu z ní získáte teprve ve chvíli, kdy ji budete potřebovat. Sušit můžeme květy, listy, slupky i některé plody. Pro první zásobu bych zvolila materiál, ze kterého už máte vyzkoušený barevný výluh nebo inkoust. Nemusíte nasbírat hned spoustu druhů. Úplně stačí jeden nebo dva, ke kterým se budete chtít vrátit.

Do sklenice až po úplném usušení

Usušený materiál dejte do čistých, suchých sklenic s dobře těsnícím víčkem. Označte je názvem rostliny, její částí a datem sběru. Uzavřená sklenice chrání suchý materiál před vlhkostí z okolí. Pokud do ní ale uložíme nedosušené rostliny, uzavřeme vlhkost uvnitř. Sklenice se suchými rostlinami skladujte nejlépe na tmavém, suchém a chladnějším místě, třeba ve skříňce, sklepě nebo ve špajzu.

Zimní inkoust ze sušené rostliny vás možná překvapí, protože vůbec nemusí mít přesně stejný odstín jako ten, který jste připravovali v létě. Doporučuji si proto schovat také původní barevný vzorek. V zimě budete mít s čím porovnávat.

2. Připravte si suchý rostlinný pigment

Druhá cesta vede od barevného výluhu k prášku, který můžeme později použít pro výrobu barev.
Nejsou to rozemleté květy, ale pigment získaný z jejich barviva. Ve výluhu bývá barvivo rozpuštěné. Pro výrobu takzvaného lakového pigmentu se barvivo zachytí na nerozpustný nosič. Vzniknou částice, které můžeme oddělit od vody a později spojit s pojivem. Jde o tradiční způsob výroby výtvarných pigmentů z přírodních barviv.

V jednom z několika způsobů přípravy pigmentu se používá kamenec a soda. Zjednodušeně postup zahrnuje přípravu a filtraci výluhu, vytvoření barevné sraženiny, její oddělení, promytí, důkladné usušení a nakonec rozmělnění na prášek.

Není to ale jeden univerzální recept pro všechny rostliny. Poměry přísad a podmínky je potřeba přizpůsobit barvivu. Také odstín se při reakci může změnit. Proto má smysl začít malým pokusem, jedním postupem a konkrétním materiálem.

Na objevování pigmentů si dopřejte víc času než na jednoduchý inkoust, je to o trochu složitější inkoustová alchymie.

Hotový pigment nechte před uložením opravdu vyschnout. Potom ho uchovávejte v dobře uzavřené nádobce, chráněný před vlhkostí a světlem. Suchá koncentrovaná barva usnadňuje skladování, ale úplně nezaručuje světlostálost. I pigment z rostlin se tedy může proměňovat a blednout.

3. Vytvořte si vlastní akvarelovou barvu

Ze suchého pigmentu můžeme udělat další krok: připravit barvu, kterou už stačí navlhčit a malovat.

Základem akvarelu je pigment a ve vodě rozpustné pojivo, nejčastěji arabská guma. Ta pomáhá držet pigmentové částice pohromadě a přichytit je k papíru. Do některých receptur patří také glycerin nebo med, které ovlivňují, jak snadno se zaschlá barva znovu zvlhčí.

Výroba zahrnuje důkladné rozetření jemného pigmentu s pojivem. Nestačí prášek jen krátce zamíchat lžičkou, je potřeba vytvořit rovnoměrnou, hladkou směs, kterou lze přenést do malé pánvičky a nechat vyschnout. Poměr pigmentu a pojiva je potřeba vyzkoušet, protože různé pigmenty ho potřebují různé množství.

Pokud byste chtěli barvy z vlastních pigmentů vyzkoušet, doporučuji nejprve připravit opravdu malou dávku a udělat vzorek na papíře. Po zaschnutí si všimněte, jestli se barva nepráší, jak se roztírá a jak snadno ji z pánvičky znovu naberete mokrým štětcem.

Teprve potom připravujte další. Při tvorbě lze využít i hotové pojivo určené pro přípravu akvarelových barev. Usnadní vám začátek, ale i přesto bude potřeba ověřit, jak si s vaším pigmentem rozumí.

Paletu nezavírejte mokrou

Hotové barvy pak skladujte v suchu a mimo přímé slunce. Po malování nechte pánvičky dobře vyschnout, než paletu zavřete. Vlhké barvy by mohly v uzavřené paletě plesnivět.

Vlastní akvarelové barvy tak můžou být praktickou barevnou zásobou na zimu, připravenou kdykoliv k použití. A přestože ani tato vlastní barva nezaručuje, že barevná stopa na papíře zůstane navždy stejná, je to způsob, který stojí za to vyzkoušet.

Co si tedy schovat na zimu?

Pokud s přírodními barvami začínáte, doporučuji usušit si malé množství jedné osvědčené rostliny.
Je to dostupný první krok a v zimě si z ní připravíte právě tolik inkoustu, kolik využijete.

Pokud vás láká zkoumání a chcete pochopit další způsob práce s barvou, můžete se pustit do lakového pigmentu. A pokud už pigment máte, vlastní akvarelová pánvička vám umožní vracet se k němu bez nové přípravy výluhu.

Ke každé zásobě si schovejte i stopu v inkoustovém deníku: název rostliny, datum, postup a malý barevný vzorek. V zimě pak nebudete začínat od prázdné stránky. Navážete na něco, co jste už objevili.
A nemusíte si uchovat hned celou zahradu. Brzy zjistíte, že úplně stačí jedna sklenice sušených květů, malá sklenička pigmentu nebo jediná pánvička vlastní barvy, abyste si mohli užít barevné dobrodružství i v zimě.

Kterou barvu z letošního léta nebo podzimu byste si chtěli schovat na zimu?

---

Nechcete čekat na zimu, ale chcete začít experimentovat s přírodními barvami už teď a s tím, co doma máte? V této malé tvůrčí dílně si zdarma můžete vyzkoušet hned svůj První přírodní inkoust z cibulových slupek.